galerie výstavy ohlasy kontakt karlínské slavnosti |
|
o mně
Nejdříve jsem znal autorčiny kresby. Bílé, úsporné linie na černém papíře, někdy na klasické náměty - akty, jindy s jistým náznakem metafyzického nebo dokonce konceptuálního uvažování. Tradiční tématika i kultivované provedení prozrazovaly nejen talent, ale také prožitou zkušenost bytí s uměním. Zkušenost získanou mimo jiné v otcově sochařském ateliéru. V té době se zdálo, že Tereza Babrajová (tehdy studentka FAMU a později asistentka střihu v Krátkém filmu) se do budoucna vydá právě touto cestou precisování minimálních klasických prostředků. Cestou kultivace oproštěné, štětcem vytvářené linky. Osobně chovám k povýtce estetickým výtvarným kreacím tohoto druhu úctu a obdiv, nicméně tuším také nebezpečí, která hrozí umělci, který by se spolehl jen na ně. Směřují totiž k dokonalosti a člověk, který rychle směřuje k dokonalosti, se může náhle nečekaně ocitnout v dokonalé prázdnotě. O to větší radost mi přinesla nová proměna Tereziny práce. Živá barevnost, exotické náměty z afrického cestování, ale také s humorem přednášené pohledy na civilní předměty a situace - Automatická pračka anebo Paní na dovolené přinesly do těchto obrazů nový život. Vždy se zde setkáme s nutnou dávkou poněkud mondénního odstupu, který nám připomene, že člověk se nemusí zrovna upít k smrti anebo si uříznout ucho, aby se mohl stát malířem, ale nikdy zde také nechybí pěkný kus docela poctivě udělané práce, která svědčí o úctě ke klasickým řemeslným postupům a skrze ně vyjadřuje otevřený a férový vztah k divákovi. Od druhé poloviny devadesátých let se nové obrazy Terezy Babrajové řadí k tomu proudu současného výtvarného umění, který se po velkém, sto let trvajícím modernistickém experimentu navrací k normálnímu malování. Slovo normální, nebo nedej bože normalizace, má v Čechách pořád ještě špatný zvuk - není divu, když se na třicet let zamotalo do slovníku politických pomatenců všech myslitelných druhů. Ale zkuste prosím tento pojem v jeho překomplikovaném "českém" významu vysvětlit některému Angličanovi. Brzy poznáte, že to není tak jednoduché. Pro většinu lidí na světě má slovo normální význam normální. A jenom těžko se na něm hledá něco špatného. V tomto smyslu jsou také normální Tereziny obrazy. Představují umění, které je samo sebou ve své době a nehraje si na nic jiného. Nepokouší se zabíhat do oblastí, kam nepatří, nesupluje filozofii, ale také nebazíruje v duchu modernistického fundamentalismu na formální čistotě. Dokonce se nebojí docela obyčejně vyprávět. V posledních desetiletích, hlavně v Brně, kde jsme se s Terezou poznali, se někdy zdálo, jako by schopnost malby popisovat a vyprávět byla něčím div ne zapovězeným, kdo nebyl konceptuální, nebyl umělec. Obrazy Terezy Babrajové mají prostý koncept - vypráví o tom, jak hezky kráčí hedvábné antilopy a zebry, nohy chytře schované v trávě savany, kolik je vidět z malého tučnáka, když je ho větší část pod vodou, jak se dá skála v moři snadno splést s něčím pravděpodobně živým, co se jenom právě v téhle chvíli nehýbe, a o spoustě dalších živých a neživých věcí, které Tereza potkala daleko v Jižní Africe, v Brazílii, ve Francii anebo v okolí svého karlínského přívětivého a velkoryse zařízeného bytu. Když člověk maluje takové obrazy, může potom uspořádat výstavu, která má zcela jednoduchý a normální důvod existence a smysl. Divák se jednoduše přijde podívat na něco příjemného, inteligentního a hezkého a nemusí mít obavu, že bude obtěžován překypujícími výrony autorské sebestřednosti ani šokován bizarními schválnostmi. Obrazy Terezy Babrajové nabízejí divákovi to, co mají obrazy nabízet. Divák je přijímá jako výzvu ke společné radosti z rozmanitosti a krásy viditelného světa. doc. Josef Daněk |
|
about me
I was first introduced to Tereza through her drawings.The simplicity and style of lines on black paper displayed both a theme of classical nudes and metaphysical and conceptual thinking. Traditional themes and cultural creativity were highlighting not only her talent but also the experience of Tereza living with art.These experiences, amongst others which she explored within the sculpture studios of her fathers profession. At the time it seemed that Tereza, a student of film academy was following a future direction of developing minimal classical methods. I have enormous personal feeling and respect of such artwork but I sense the dangers of limitation for the artist. Following this path of artwork leads directly to perfection but at the same time the artist may be surrounded by emptyness. I was extremely happy and enjoyed Tereza's change of style. Tereza's colour and exotic themes from her trip to Africa reflect a humouristic view on common subjects and situations like for eg: "washing machine' or "woman on holidays". This bought a new lease of life into her drawings. I have found with this artist's position is that it is not necessary to "drink onself to death" or to "cut off one's ear" to become a good painter. We can also see that the artist is able to produce an excellent standard of work epitomising this artisan process. The new pictures of Tereza from the second half of the 1990's is in that stream of normal expression. Her drawings are representing a kind of art that is fair to the spectator and the artist is not afraid to recite. Pictures of Tereza recite the beauty of antelopes and zebras, clouds, nature, sky, rocks and many things which she encountered in countries such as South Africa, Brazil, France or in the neighbourhood of her flat in Karlin in Prague. The making of such pictures can be shown in an exhibition which the spectator can observe and appreciate the offerings of the artist in an environment which is not bizzare or shocking. The spectator can become enthusiastic about absorbing the variety and beauty of the world. |
|
MgA. Tereza Babrajová
|